Zachování se zbytků organismu v podobě fosilie je situace velmi náhodná a k tomu aby proběhla je nutné splnění několika podmínek, o kterých si něco v tomto článku povíme.
V minulém článku sme se zjednodušene podívali na vznik zkamenělin. Zde se na vznik zkamenělin podíváme znovu a řekneme si, že to zas tak jednoduché není. Vždyť když nějaký živočich uhyne podléhá jeho tělo ihned rozkladu a většinou rychle zmizí. Už teď je tedy jasné, že aby se alespoň část organismu zachovala musí být splněna řada podmínek a díky tomu je vznik zkameněliny něčím vyjímečným, a proto fosilní společenstvo zdaleka neodpovídá celkovému původnímu společenstvu, ale i tak nám zkaměněliny poskytují spoustu informací o vývoji života na Zemi.
A nyní se podíváme na podmínky procesu fosilizace:
- Samotný organismus musí být schopný fosilizace. Zejména musí obsahovat pevné a odolné části, protože ty měkké se velmi rychle rozkládají. Organismy, které jsou tvořeny jen měkými tkáněmi mají šanci stát se zkaměnělinou velmi velmi malou a to jen za velmi specifických podmínek, ale spíše často nalézáme jen stopy po jejich činnosti - ichnofosilie.
- Tělo musí být co nejříve po uhynutí uchráněno před rozkladnými procesy. Toto v drtivé většině případů zajistí překrytí organismu sedimentem. Vrstva usazenin se mnohém lépe tvoří ve vodním prostředí něž na souši, proto většina zkamenělin pochází z oceánů, moři a jezer (ať už tam organismy žily nebo byly splaveny). Na souši může zakrytí organismů nastat např. při sopečných erupcích nebo písečných bouřích a také se často uchovávají zejména zbytky obratlovců v jeskyních, ale i tam hraje roli voda, která kosti zakryje jílovitými usazeninami.
- Charakter sedimentu také podmiňuje vznik zkaměneliny. U něj záleží na mnoha faktorech. Např. čím jemnozrnnější materiál tím lépe. Také je lepší pro vodu nepropustný sediment než sediment propustný. Velmi důležitý je i chemismus sedimentu ve vzathu k chemismu ogranického zbytku. V sedimentu se také musí nacházet přiznivé minerální roztoky, aby postupně nahrazovali organický zbytek.
Pokud jsou tyto podmínky splněny může nastat proces fosilizace, ale další osud zkameněliny je spjat s osudem sedimentu, což znamená, že pokud se dostane sediment do vysokých tlaků a teplot, může být zkamenělina zničena. Takto bývají zkameněliny nenávratně zničeny zejména ve starých horninách.
Z tohoto článku bychom si měli nejspíše uvědomit že každá zkamenělina je vyjímečná, unikátní a je nenahraditelným dokladem o vývoji života na Zemi.